V solárním byznysu se pohybuje téměř 30 let. Jeho firma nainstalovala více než dva tisíce solárních systémů a aktuálně se mění na technologickou společnost vyvíjející software, který do řízení solárních elektráren a bateriových systémů zapojil právě AI. V rozhovoru expert na fotovoltaiku vysvětluje, jak efektivně řídit spotřebu, řešit problémy s akumulací energie, na co si dát při nákupu fotovoltaiky pozor, co je v Česku špatně a jak jednoduše můžeme umělé inteligenci do analýzy „hodit vidle“.
Dlouhou dobu byla u nás fotovoltaika téměř sprosté slovo. V loňském roce ale bylo do sítě připojeno přes 82 tisíc solárních elektráren, s celkovým maximálním výkonem 970 megawatt‑peak. Dohání Česko Evropu?
V číslech ano, ale ne v samotném přínosu. Stačí se podívat na dotační podmínky, podle kterých mohou mít nově zbudované systémy maximální přítoky do distribuční sítě ve výši padesáti procent instalovaného výkonu. Do sítě tak můžete poslat polovinu toho, co je instalováno na střeše, a zbývající část proměníte na teplo a v podstatě vyhodíte z okna.
Jedním z velkých problémů současné energetiky je stabilizace sítě, jakou cestou ji řešit?
Aktuálně se tento problém řeší plynovými turbínami. Jenže plyn se k nám dováží a málokdo si uvědomuje, že lodě, které ho převážejí, musí být chlazeny na minus sto šedesát stupňů, což představuje značnou ekologickou zátěž. Řešením je instalace řízených bateriových úložišť. Ta se dají instalovat velmi rychle, i během jednoho týdne, a prospívají distribuční soustavě, protože do ní neposílají energii v případech jejího převisu.
